2Cor 10 | CzeCSP | STEP | Já sám, Pavel, vás napomínám skrze tichost a mírnost Kristovu, já, který tváří v tvář jsem mezi vámi pokorný, ale když jsem vzdálen, jsem k vám smělý.

2 Corinthians 10

Pavel obhajuje svou službu

1 Já ^{▼▼Ga 5,2; Ef 3,1; Ko 1,23} sám, Pavel, vás napomínám ^{▼▼1K 1,10p} skrze tichost ^{▼▼Mt 11,29; 1K 4,21} a mírnost ^{▼▼Ga 6,1; Fp 4,5} Kristovu, já, který tváří v tvář jsem mezi vámi pokorný, ale když jsem vzdálen, jsem k vám smělý. 2 Prosím vás, abych se po svém příchodu nemusil odvážit ⌈být smělý, tak jak⌉ ^{▼▼ř.: tou důvěrou, jíž} se toho hodlám odvážit vůči některým, kteří si o nás myslí, že ⌈žijeme tělesně⌉. ^{▼▼ř.: chodíme podle těla; 1K 1,26p} 3 Neboť ⌈ačkoli žijeme⌉ ^{▼▼ř.: chodíce} v těle, nebojujeme ^{▼▼ř. strateuómetha; 1Tm 1,18; 2Tm 2,4; 4,7v} podle těla. 4 Zbraně ^▼▼6,7 našeho boje nejsou tělesné, ale ⌈mají od Boha sílu⌉ ^{▼▼ř.: mocné Bohu; tzn. 'mocné z / skrze Boha' n. 'mocné před Bohem'; 4,7} bořit ^{▼▼v. 8p; Jr 1,10} opevnění; ^{▼▼n.: pevnosti} boříme rozumování ^{▼▼n.: úvahy / úmysly} 5 a každou povýšenost, ^{▼▼n.: vyvýšenou věc; Iz 2,11n} která se pozvedá proti poznání ^{▼▼4,6; 8,7; J 17,3; Ef 1,17; Fp 3,8; Ko 1,10; 2Pt 1,2n} Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, ^{▼▼Jr 4,14; Mt 15,19; He 4,12; L 1,51; Ř 1,21} aby byla poslušna ^{▼▼Ř 1,5; He 5,9} Krista, 6 a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, jakmile bude vaše poslušnost ^▼▼2,9 úplná.

7 Hledíte jen na to, co máte ⌈před očima⌉. ^{▼▼ř.: podle zevnějšku (tváře); 5,12; J 7,24} Je–li někdo o sobě přesvědčen, ^▼▼2,3 že je Kristův, ^{▼▼1K 3,23} ať si uvědomuje i to, že jako je on Kristův, tak jsme i my. 8 Vždyť i kdybych se sebevíc chlubil ^▼▼7,4 naší pravomocí, ^▼▼13,10 kterou [nám] Pán dal k vašemu budování, a ne k ničení, ^{▼▼n.: boření} nebudu zahanben. 9 Ale nečiním tak, abych nevypadal, jako bych vás chtěl svými dopisy zastrašovat. 10 Někdo totiž říká: „Jeho dopisy jsou závažné a mocné, ale ⌈osobní přítomnost⌉ ^{▼▼ř.: přítomnost těla} slabá ^{▼▼1K 2,3} a řeč ^▼▼11,6 ubohá.“ 11 Takový člověk ať si uvědomí, že jací jsme v psaném ^{▼▼ř.: skrze dopis} slovu, když jsme nepřítomni, takoví budeme také v činu, až budeme přítomni.

12 Netroufáme se totiž zařadit mezi ty, kteří doporučují ^{▼▼v. 18; 3,1} sami sebe, nebo se k některým z nich přirovnat; vždyť oni se měří sami sebou a přirovnávají se k sobě samým, a nechápou, oč jde. 13 Nebudeme se chlubit ⌈nad stanovenou míru⌉, ^{▼▼ř.: do bezměrných / nevyměřených oblastí; n.: oblastmi, které nám Bůh nevyměřil} ale v souladu s výměrou oblasti, ^{▼▼ř. kanón také ve vv. 15n} kterou nám vyměřil Bůh míry, abychom dosáhli také až k vám. 14 Neboť se nevypínáme přes míru, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s ^{▼▼ř.: v …} evangeliem Kristovým. ^▼▼2,12 15 Nechlubíme se ⌈bez míry⌉ ^{▼▼ř.: do bezměrných / nevyměřených oblastí; n.: oblastmi, které nám Bůh nevyměřil} ⌈cizí prací,⌉ ^{▼▼ř.: v pracích jiných; 1K 3,8} ale máme naději -- poroste–li vaše víra -- že se mnohem hojněji mezi vámi rozšíříme po naší oblasti, 16 abychom zvěstovali evangelium i mimo vaše území, a nebudeme se chlubit tím, co je hotovo v oblasti druhých. 17 Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. ^{▼▼//Jr 9,22n} 18 Neboť není osvědčený ^{▼▼1K 11,19} ten, kdo doporučuje ^▼▼v. 12 sám sebe, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.